Královské hrady

Panovníci potřebovali přebývat v sídlech, která ostatním mocnářům a případným nepřátelům vyrazila dech, vzbudila v nich okamžitý respekt a neochvějnou úctu v okamžiku, kdy je spatřili. Všechny středočeské královské hrady plnily tuto důležitou a nelehkou úlohu po stovky dokonale.

Zvětšit mapu

Karlštejn

Mnoho hradů ve středních Čechách je spojeno s postavou jednoho z  nejvýznamnějších evropských panovníků, s českým králem a císařem Svaté říše římské, Karlem IV. Žádný z nich ale není s jeho osobností spjat tak úzce jako Karlštejn. Velkolepé panovnické sídlo bylo založeno v roce 1348 a již od počátku ho Karel IV. zamýšlel využívat nejen jako svoji venkovskou rezidenci, ale také jako pevnost, v níž bude uložen císařský korunovační poklad – relikvie a říšské korunovační klenoty. Za tímto účelem byla upravena jedna z komnat monumentální Velké věže – kaple sv. Kříže, která je vyzdobena dekorem z drahokamů a zlata a na jejíchž zdech visí 129 (původně 130) deskových obrazů z dílny dvorního malíře Mistra Theodorika. Dalším architektonickým unikátem je kaple sv. Kateřiny, taktéž dekorovaná drahými kameny a nástěnnými malbami. Karlštejn po mnoho let, i když s přestávkami, střežil také české korunovační klenoty převezené sem na počátku husitských nepokojů. V prvních letech třicetileté války přestal být hrad bezpečný, jeho význam slábl a stavba začala pomalu chátrat. Naštěstí na historickou hodnotu hradu nebylo zapomenuto a v průběhu 19. století proběhlo mnoho nezbytných oprav. Za dobu své existence byl Karlštejn upraven nejdříve v pozdně gotickém stylu, poté ve slohu renesančním a poslední stavební práce vedené slavným architektem Josefem Mockerem se nesly v duchu purismu.

as4u_galadr_show_style_2-585776



Křivoklát

Po nádvořích a komnatách jednoho z nejstarších a nejobdivovanějších českých královských hradů se procházelo mnoho věhlasných panovníků – jako malý zde pobýval císař Karel IV., jeho syn Václav IV. se na Křivoklátě často schovával před nelehkou a náročnou realitou svého vladařského údělu a za vlády Vladislava Jagellonského se stavba proměnila v obdivovanou gotickou perlu, jednu z nejhonosnějších panovnických rezidencí ve střední Evropě. Léta plynula a pohnuté události se nevyhnuly ani královskému hradu pocházejícímu z dávného 12. století. Nechybělo mnoho a byl ztracen. Za šťastný konec vděčíme šlechtickému rodu Fürstenbergů. Náročná renovace, která trvala dlouhých sto let, byla dokončena ve 20. letech 20. století. Kultivovaná knížata z Fürstenbergu nejen, že Křivoklát zachránila, celý komplex byl také značně zveleben a vybaven vzácnými uměleckými sbírkami. Jeho bytelné zdi chrání například skutečný unikát – fürstenberskou knihovnu čítající na 52 tisíc svazků.

as4u_galadr_show_style_2-585777



Točník

Točník tvoří spolu se starším hradem Žebrák největšího české souhradí. Původně byl pouze malým loveckým hrádkem, ale poté, co nedaleký Žebrák poničil požár, nechal Václav IV. vystavět na vyvýšenějším místě nové, pohodlnější a honosnější královské sídlo. Stavba měla potlačeny obranné prvky a sloužila především k rezidenčním účelům – její strohé exteriéry skrývaly vkusné a zdobné interiéry a hrad byl dokladem vyspělého stavitelského umění za Václavovy vlády. Jeden ze zdejších sálů dokonce svými rozměry přesahoval do té doby nejrozlehlejší reprezentační síně na Karlštejně a Pražském hradě. V roce 1461 získal obě stavby, Točník i Žebrák, král Jiří z Poděbrad, vlastnictvím Točníku se pyšnil také Vladislav Jagellonský a poslední návštěvou z panovnického rodu byl císař Rudolf II. Točník byl značně poničen v období třicetileté války,  a proto zůstala krajinnou dominantou na okraji křivoklátského loveckého hvozdu jen jeho zřícenina.

as4u_galadr_show_style_2-585779



Žebrák

Hrad, z něhož se do současné doby dochovalo pouze torzo, pochází z druhé poloviny 13. století a byl založen pány Zajíci z Valdeka. Jeho význam stoupl především za vlády Karla IV. ­­– Žebrák ležel poblíž hlavní trasy spojující Prahu s Porýním, kam směřovaly politické zájmy českých Lucemburků. Pro císaře byl Žebrák útočištěm, místem, kde často nocoval během svých cest po říši. Karel IV. si význam hradu uvědomoval a zařadil ho do svého zemského zákoníku Majestas Carolina, ale poté, co zde zemřel jeho prvorozený syn, na sídlo zanevřel. Za znovunabytý obdiv vděčí Žebrák králi Václavu IV., jenž mu renovací vrátil zašlou slávu. Ale po dvou zničujících požárech královská komora na opravy rezignovala, přenechala Žebrák zástavním držitelům a ti dokonali dílo zkázy – po bohatství lačnící správci se snažili najít bájný pokad a stavbu téměř zdemolovali. Všechny rány osudu přestála hlavní věž nyní využívaná jako rozhledna.

as4u_galadr_show_style_2-585780



Nižbor

Objekty nižborského zámku a části hospodářského dvora v sobě skrývají pozůstatky gotického hradu, který byl založen králem Přemyslem Otakarem II. zhruba v polovině 13. století. Hrad se stal oblíbeným místem jeho syna, budoucího panovníka Václava II. Ten jeho výstavbu dokončil, často zde pobýval a ve zdejších sálech přijímal vážené státní návštěvy. Od doby, kdy na český trůn nastoupil Václav IV., bylo sídlo zastavováno a jeho stav se v důsledku špatné péče zhoršoval. Z hradu na pohodlnější a zdobnější renesanční zámek byl Nižbor přebudován mezi léty 1601–1613 a dnešní podoby nabyl při renovaci v letech 1720–1724, kdy ho vlastnil šlechtický rod Valdštejnů. Tuto druhou barokní přestavbu celého areálu řídil slavný architekt František Maxmilián Kaňka. Poté se zámek stal majetkem knížecího rodu Fürstenbergů a nyní se v jeho prostorách nachází Informační centrum keltské kultury.

as4u_galadr_show_style_2-585782



Vrškamýk

Vrškamýk, nazývaný také krátce Kamýk, patřil mezi sídla nejstarších českých panovníků. Své významné postavení ztratil za vlády císaře Karla IV. proto, že byl postaven proslulý Karlštejn, který menší a méně reprezentativní Vrškamýk nahradil. Nejstarší písemná zmínka pochází z roku 1236 a je známo, že na místě jednoduchého dvorce vznikla během první poloviny 13. století honosnější stavba, k jejímuž vybudování vydal pokyn král Václav I., dokončena byla ale až jeho synem Přemyslem Otakarem II. Panovníci ho poté hojně využívali jako lovecké sídlo, ještě Jan Lucemburský sem často zavítal na hony do okolních hlubokých lesů. Po zbudování Karlštejna byl Vrškamýk zastavován členům různých šlechtických rodů, například Lobkowiczům. Hrad byl již ve druhé polovině 14. století opuštěn a roku 1569 je v dochovaných listinách zmiňován jako zřícenina. Bývalá královská rezidence se tak postupně stala útočištěm loupeživých rytířů.

as4u_galadr_show_style_2-585781



Jenčov

Název hradu, jenž je někdy označována také jako Jinčov, může být odvozen od jména Jan, tedy „Janův hrad“. Pravděpodobně se jedná o Jana Lucemburského, ale tento panovník nebyl jeho zakladatelem, za jeho vlády hrad již existoval. Jenčov byl nejmenším český královský hradem – byl tvořen pouze dvěma zděným stavbami – a polohou, rozměry i vybavením se podobal spíše lovecké tvrzi než reprezentativnímu sídlu vladařů. Jelikož o jeho původu neexistují žádné písemné doklady, nevíme, kdy byl postaven. Podle archeologických nálezů by jeho zakladatelem mohl být Václav II., ale jelikož první dochovaná písemná zmínka pochází až z roku 1606 a další z roku 1685, nejsou údaje o jeho vzniku ověřitelné.

as4u_galadr_show_style_2-585808



Týřov

Hrad Týřov byl vybudován na počátku vlády Václava I., dostavěn byl roku 1249 a ve své době byl vskutku výjimečný – sestával z devíti věží a čtyř věžic, což nebylo na území českých zemí obvyklé. Předlohou mu byly francouzské kastely, tedy specifický druh středověkých hradů s více věžemi rozmístěnými v nárožích hradeb. Jako vojensky hodnotný ho shledal císař Karel IV., který jej hned po svém návratu do Čech jako jeden z prvních vykoupil a následně zahrnul do zemského zákoníku Majestas Carolina. Jeho reputaci jako nedobytného sídla, které svým důmyslným obranným systém po léta odstrašovalo nepřátele, znala i husitská vojska. Ta se mu při svém plenění obloukem vyhnula, Týřov tak nebyl nikdy dobyt. Ani tento fakt neochránil stavbu před postupným úpadkem a od roku 1575 zůstala úplně pustá. Dodnes se dochovaly pouze zbytky věží, palácových zdí a hradeb.

as4u_galadr_show_style_2-585809



Týnec nad Sázavou

Kdo nechal postavit hrad Týnec nad Sázavou, není známo, ale vzhledem k nákladnosti a monumentálnosti stavby musela být jejím majitelem významná osobnost tehdejší vládnoucí třídy, možná i samotný panovník. Do současnosti se z původní stavby z 11. století dochovala románská rotunda a hradní hláska, později přistavěný románský palác zanikl. Kolem roku 1300 byl areál rozšířen o dvě nádvoří a hospodářské budovy a byl obehnán hradbami, starší budovy byly doplněny o raně gotické stavebními prvky. Na hradě po dobu jeho existence pobývalo a vládlo mnoho pánů. Jeho slavná léta ale skončila poté, co přestal být sídlem vrchnosti. Postupný úpadek završil požár v roce 1654. Do částečně obyvatelné podoby uvedla týnecký hrad až hraběnka Marie Anna O'Kellyová. Dnes vzácnou starobylou památku spravuje Církev československá husitská a v domku vedle věže jsou k vidění expozice týnecké kameniny a archeologických nálezů z okolí.

as4u_galadr_show_style_2-585810



Poděbrady

Raně gotický hrad Poděbrady, který byl postupně přestavěn na zámek, nechal ve druhé polovině 13. století vybudovat na místě staršího hradiště král Přemysl Otakar II. Stavba, stejně jako celé město, je nerozlučně spjata s panovníkem Jiřím z Poděbrad. Poděbradské panství získali jeho předkové, páni z Kunštátu, ve 14. století a jeho název přidali dokonce i do svého rodového jména. Roku 1420 se tu narodil Jiří z Kunštátu a Poděbrad, jediný český král, jenž nepocházel z panovnické dynastie. Jeho synové poděbradské panství směnili s králem Vladislavem II., který ho dával do zástavy věřitelům. Po své návštěvě si rezidenci zamiloval císař Ferdinand I. Habsburský natolik, že ji vykoupil, a zámek se tak opět vrátil do rukou panovníků a zůstal v nich až do roku 1840. V době, kdy poděbradské sídlo patřilo císaři, proběhla přestavba na renesanční zámek, přičemž současná barokní podoba pochází až z následných úprav, které navrhl uznávaný architekta František Maxmilián Kaňka. V současné době se zde nachází Památník krále Jiřího z Poděbrad s expozicemi přibližujícími život a odkaz tohoto význačného českého vladaře.

as4u_galadr_show_style_2-585778



Mníšek pod Brdy

Zámek Mníšek pod Brdy si své místo mezi středočeskými královskými hrady také zaslouží. První písemná zmínka o tomto sídle pochází z roku 1348, kdy bylo – tenkrát ještě jako hrad – uvedeno v zákoníku Karla IV. Majestas Carolina. Na místě, kde nyní stojí zdobný zámek a ještě předtím stával středověký hrad, se stavení nacházelo dokonce i dříve, a to již koncem 13. nebo začátkem 14. století. Jednalo se pravděpodobně o menší stavbu obklopenou hradbami. Svoji současnou a nám známou podobu získal Mníšek v letech 1656–1672 a další výraznější úpravy proběhly ještě na začátku století dvacátého. Právě podoba z této éry, z 20. let 20. století, je celému objektu a romantickému zámeckému parku postupně navracena v rámci novodobých rekonstrukcí.

as4u_galadr_show_style_2-585811



Kostelec nad Černými lesy

Nyní zámek, dříve gotický hrad v Kostelci nad Černými lesy patří České zemědělské univerzitě v Praze a je využíván ke konání rozmanitých společenských akcí.  O jeho královském původu svědčí skutečnost, že ho v roce 1325 král Jan Lucemburský vyměnil za náchodský hrad. Původně stál v areálu dnešního zámku předrománský opevněný kostelík založený svatým Vojtěchem, poté zmíněný gotický hrad, který byl zbudován nejpozději na počátku 14. století. Postupnými úpravami se ze strohé stavby stal zdobnější zámek. Největší změny se udály po požáru v roce 1549. Po této tragické události byl celý areál přestavěn v renesančním stylu. Jako předloha posloužily budovy italských kastelů, proto byly do nároží zakomponovány charakteristické okrouhlé věže. Současný vzhled však pochází až z přestavby ve slohu barokním, jež probíhala pod vedením pražského architekta Josefa Jägera.

as4u_galadr_show_style_2-585812



Vargač

Hrad Vargač nacházející se na okraji města Dobříš byl po požáru v roce 1720 svými tehdejšími majiteli, členy rodu Mansfeldů, přeměněn na sýpku. Ve století čtrnáctém to ale byl úctu budící gotický hrad, na který často zavítal sám císař Karel IV. i jeho syn, velký milovník lovu, Václav IV. Majetkem králů zůstal až do husitských válek, poté často měnil majitele, opět se koruně vrátil, až ho nakonec roku 1630 získal šlechtický rod Mansfeldů. Členům této aristokratické rodiny patřil i v roce, kdy vyhořel, a jeho podoba, jakou známe dnes, pochází právě z přestavby po této ničivé události. Z původního královského areálu se dodnes částečně dochovaly jen dvě budovy – menší stavba označovaná jako purkrabství a palác upravený na barokní sýpku.

as4u_galadr_show_style_2-585813



Vytvořeno 5.2.2020 9:53:21 | přečteno 2970x | ernest