Přemyslovská hradiště

Každý příběh má svůj začátek. Zrod českého národa a státu je spojený s Přemyslovci, z jejichž dynastie vzešli první králové na našem území. Aby své postavení uhájili, zbudovali promyšlený systém opevnění sestávající z několika hradišť – z Tetína, Libušína, Levého Hradce, Staré Boleslavi, Libice nad Cidlinou, Budče, Lštění a Dřevíče.

Zvětšit mapu

Levý Hradec

Hradiště zvané Hradec či Levý Hradec leží na území města Roztoky a jedná se o jedno z prvních mocenských center přemyslovského státu. Knížata z tohoto panovnického rodu začala na přelomu 9. a 10. století budovat své hlavní sídlo na území Pražského hradu, a aby ho ochránili před nepřáteli, vytvořili síť vojensky strategických bodů – systém středočeských hradišť. Levý Hradec je také považován za kolébku křesťanství v Čechách. Byl zde založen nejstarší křesťanský kostel na našem území. Poté, co si téměř veškerou slávu a věhlas přivlastnila Praha a moc Přemyslů byla zabezpečena, význam Levého Hradce začal upadat a pod vlivem některých méně seriózních kronik byly počátky křesťanství v českých zemích mylně spojovány s Vyšehradem. Na výsluní se historicky a nábožensky cenná lokalita znovu probojovala v obrozeneckých dobách a vzhledem ke své minulosti se stala cílem každoročních poutí.

as4u_galadr_show_style_2-585786



Stará Boleslav

Stará Boleslav byla v roce 1960 sloučena s druhým samostatným městem, Brandýsem nad Labem. Boleslav je považována za místo spojené s počátky české státnosti a je naším nejstarším poutním místem. Zdejší církevní stavby jsou zasvěceny křesťanské svatováclavské a mariánské tradici a v poutním chrámu Nanebevzetí Panny Marie se nachází palladium země české – kovový reliéf, který je z hlediska národního významu srovnáván s českými korunovačními klenoty. Už v počátcích vzniku přemyslovského státu byla Stará Boleslav vnímána jako velmi důležitá, přičemž hradiště tu bylo zbudována na přelomu 9. a 10. století. S místem je spojena také jedna z tragických událostí, jež ovlivnila rod Přemyslovců. V roce 935 tu byl zavražděn svatý Václav, český kníže a později patron českého národa. Ani poté, co se vlády ujaly jiné dynastie, nebyla Boleslav zapomenuta. Často a rád zde pobýval například císař Karel IV. a na nedalekém toušeňském hrádku sepsal část své autobiografie Vita Caroli.

as4u_galadr_show_style_2-585787



Libušín

Hradiště Libušín bylo neprávem na dlouhá léta vytlačeno z povědomí národa – na jeho místo se doslova vtlačil pražský Vyšehrad. V Kosmově kronice totiž stojí, že po smrti Kroka vládla jeho nejmladší dcera Libuše právě z Libušína. Odtud věštila slávu Praze a poslala pro Přemysla Oráče, dějištěm všech těchto bájných událostí tedy nebyl Vyšehrad, ale Libušín. Pověst byla upravena až v kronice z časů, kdy vládl císař Karel IV., ve vyprávění jeho letopisce Přibíka Pulkavy z Radenína. Podle této kroniky bylo vytvořeno libreto slavné Smetanovy opery a Libušín byl zatlačen do pozadí. A přitom se jednalo o starobylé a důležité přemyslovské hradiště – již od 6. století stála na libušínské ostrožně osada a koncem století devátého bylo vybudováno hradiště nebývalého rozsahu. Po skončení mezikmenových bojů a poté, co Přemyslovci již neměli vnitřního nepřítele, ztratilo svůj vojensko-strategický význam. Obranným účelům sloužilo do přelomu 11. a 12. století, ale ani poté nebylo místo opuštěno – rolníci, vinaři a řemeslníci dále využívali vše, co jim malebná a úrodná lokalita nabízela. Novodobá historie a vývoj města byly zhruba od 19. století výrazně ovlivněny rozmachem těžebního průmyslu.

as4u_galadr_show_style_2-585788



Tetín

Hned dvě výrazné ženské postavy z našich dějin jsou spojovány s počátky hradiště Tetín. První z nich je z bájí a pověstí známá, mýtická Teta, dcera vojvody Kroka a sestra slavné kněžny a věštkyně Libuše. Odkud pochází název dnešní obce, je zřejmé. Druhou, v tomto případě již historicky doloženou ženskou figurou, která na hradišti pobývala, byla svatá Ludmila. Kněžna Ludmila měla značný vliv na svého vnuka, budoucího knížete svatého Václava, jehož zde po určitý čas vychovávala. Traduje se, že na ni její snacha Drahomíra žárlila a najala vrahy, kteří lidmi oblíbenou a velmi zbožnou Ludmilu v roce 921 na tetínském hradišti zavraždili uškrcením jejím vlastním šálem. Ludmila byla svatořečena v 11. století a stala se první světicí uváděnou ve spojitosti s Přemyslovci. Tetín tak můžeme považovat za kolébku křesťanství u nás i za místo úzce spjaté s českou státností.

as4u_galadr_show_style_2-585784



Libice nad Cidlinou

Za nejdůležitější období Libice nad Cidlinou je považována druhá polovina 10. století, kdy zde přebýval knížecí rod Slavníkovců. Velmož Slavník si za své sídelní místo vybral právě Libici, lokalitu, kde se stéká Labe s Cidlinou. Vybudoval zde opevněný areál s mincovnou, kamenným kostelem a knížecím palácem. Po smrti knížete Slavníka se vlády ujal jeho syn Soběslav, jehož přístup k politice byl mnohem suverénnější než otcův. Soběslavův rozpínavý přístup se znelíbil Přemyslovcům a mezi oběma rody vznikaly spory. Ty vyvrcholily roku 995. Přemyslovci přepadli slavníkovské hradisko, všechny obyvatele vyvraždili a stavení zapálili. Po tomto násilném aktu se Přemyslovci stali jedinými vládci v české kotlině. Hradiště Libice ale se zánikem rodu Slavníkovců nezmizelo, nadále patřilo k důležitým střediskům sjednocených Čech. Po nějaké době ale začíná jeho význam upadat, po požáru roku 1130 hradiště úplně zaniká a stát zůstala pouze středověká ves. V průběhu 19. století se z původně výhradně zemědělské vesnice pozvolně stává obec, kde vznikají nové podniky a rozvíjí se průmysl.

as4u_galadr_show_style_2-585785



Lštění

Lokalita, kde nyní leží obec Lštění, byla osídlena již před dávnými lety – úplně původně zde stávala starořímská osada, jelikož vojáci z římských legií střežili obchodní cestu klikatící se napříč Evropou z Římské říše až k Severnímu moři. Později si prostranství na skalnatém ostrohu vyhlédli Slované a v první polovině 9. století zde vybudovali hradiště, které bylo následně užíváno Slavníkovci. Poté se hradiště Lštění stalo jednou z pevností obklopujících a střežících přemyslovský stát. V té době sestávalo z předhradí a akropole, chráněno bylo mohutnými valy. Jedinou kamennou stavbou byl kostelík, například i knížecí palác byl jen prostým srubem. Jak a kdy Lštění jako hradiště zaniklo, není známo, mohlo se tak stát počátkem 13. století, kdy tento typ opevněných sídel začaly nahrazovat kamenné hrady.

as4u_galadr_show_style_2-585790



Budeč

Název je pravděpodobně odvozen od vlastního jména Budek, význam byl tedy Budkův hrad. Návrší nad dnešní obcí Zákolany, právě zde se hradiště rozprostíralo, bylo opevněno v 9. století za vlády knížete Bořivoje. Bořivojův syn, přemyslovský kníže Spytihněv, zde nechal postavit kostel zasvěcený sv. Petrovi. V 10. století byl duchovním správcem kostela kněz přezdívaný Učen – právě u něho se základům čtení a psaní učil mladičký kněžic Václav, později prohlášený za svatého. V současnosti je nejvýznamnější stavbou na hradišti rotunda sv. Petra a Pavla, sv. Pavlu byl kostel zasvěcen zřejmě ve  2. polovině 12. století. Jeho oválnou loď tvoří původní Spytihněvova stavba, jedná se tedy o jeden z nejstarších dochovaných objektů tohoto typu na našem území. 

as4u_galadr_show_style_2-585789



Dřevíč

Hradiště Dřevíč leží na stejnojmenném vrchu a osídlení lokality je doloženo již od neolitu. Její význam se ještě zvýšil v době, kdy vládli Přemyslovci a přiřadili tento vojensky vhodně umístěný bod do sítě svých pevností. Slávu tak Dřevíč jako hradiště ležící na severozápadě přemyslovského panství zažívala především v 10.–13. století. Z roku 1004 se nám dochovala zpráva o jejím dobytí knížetem Oldřichem. Ještě ve století dvanáctém bylo dřevíčské hradiště střediskem správy přilehlého kraje, ale poté bylo opuštěno a ve století následujícím zaniklo. Místo bylo i nadále osídleno, ale pouze ve formě dvora ve východním sousedství.

as4u_galadr_show_style_2-585791




Vytvořeno 6.2.2020 4:51:47 | přečteno 9735x | ernest