Adelsburgen und schlösser

Šlechta nechtěla zůstávat za svým vládcem pozadu, a tak se její rezidence často rozrůstaly do velkolepých rozměrů. Ve své době patřila sídla, která obývali členové význačných aristokratických rodů, k obdivovaným a úctu vzbuzujícím stavbám. Nyní se mnoho z nich řadí mezi historicky a architektonicky hodnotné památky a k místům, jež stojí za návštěvu.

größere Kartenansicht

Zámek Veltrusy

Veltrusy získal svatbou s jejich dědičkou Václav Antonín Chotek, člen starého šlechtického rodu poznamenaného pobělohorskými konfiskacemi. Hrabě Chotek byl velmi schopný, brzy si vydobyl význačné společenské postavení a zastával vysoké státní funkce. K tomu se vázala potřeba obývat vhodné a důstojné sídlo. To začalo vznikat v roce 1704. Veltruský zámek byl od počátku budován s velkorysou barokní koncepcí jako komplex budov dozdobených řadou alegorických soch z dílny Matyáše Bernarda Brauna. Ve své původní podobě patřil k nejvýznamnějším dílům české vrcholné barokní architektury. Syn Václava Antonína svého otce následoval jak v rozšiřování a zkrášlování panství, tak v politické kariéře. Opět se stalo, že pro muže s takovým renomé nebyl podle tehdejších měřítek zámecký areál dostačující a rezidence se ještě více rozrostla. Třetím majitelem byl Jan Rudolf Chotek, stejně jako jeho předchůdci vzdělaný, politicky činný a úspěšný. Za jeho éry proběhla výrazná úprava parku, z úhledných francouzských zahrad se stal přírodně krajinářský park, jenž patří k pěti nejstarším a také k největším v Čechách. Po roce 1804 se vzhled zámku ještě jednou změnil – byl obohacen o klasicistní prvky. Posledními vlastníky z rodu Chotků byli Karel a Livie. Za druhé světové války obsadila areál nacistická vojska a poté Rudá armáda. Po roce 1945 byl zestátněn a nyní spadá pod Národní památkový ústav.

as4u_galadr_show_style_2-585801



Zámek Kačina

Zámek Kačina patří mezi nejvýznamnější stavby empírové architektury v České republice. Za elegantní památku vděčíme hraběti Janu Rudolfu Chotkovi. Tento člen váženého šlechtického rodu zastával velmi významnou politickou funkci a jako nejvyšší purkrabí Království českého potřeboval vhodné reprezentativní sídlo. Proto si nechal v letech 1806–1824 postavit Kačinu, od samého počátku zamýšlenou jako letní rezidenci. Rod Chotků žil na Kačině až do roku 1911, po vymření zdejší větve zdědil panství synovec posledního Chotka, Quido Thun-Hohenstein. Tento aristokrat vedl velmi okázalý život, zadlužil se a počátkem 30. let byl nucen své obydlí opustit. Smutnou kapitolou historie zámku je období druhé světové války, kdy zdejší komnaty a sály využívali příslušníci Hitlerovy mládeže a v posledním roce bojů nacistické jednotky SS. Roku 1950 byl dán celý objekt k dispozici Národnímu zemědělskému muzeu, jehož pobočka Muzeum českého venkova tu sídlí dodnes. Velkou vzácností je knihovna rodu Chotků, která původně obsahovala více než 40 tisíc svazků naučné i krásné literatury z období od 16. do 19. století. Stejně tak je velmi hodnotný rozsáhlý anglický park, jenž byl vysazen již roku 1789 podle návrhů vídeňského botanika a ředitel císařské zahrady v Schönbrunnu Nikolause Josepha von Jacquina.

as4u_galadr_show_style_2-585802



Zámek Mnichovo Hradiště

Největší vliv na zámek v Mnichově Hradišti i na celé okolní panství měl šlechtický rod Valdštejnů. První významný vlastník ale pocházel z rodiny jiné – byl jím vůdce české stavovské a protestantské opozice Václav Budovec z Budova. Ten převzal panství v roce 1602 a poté ho ještě rozšířil o sousední statky. Byl to pravděpodobně on, kdo nechal zbudovat původní dvoukřídlý renesanční zámek, vzhledem a rozlohou typické menší šlechtické sídlo té doby. Jelikož byl Václav Budovec jednou z důležitých postav stavovského povstání, zaplatil za to roku 1621 životem. Celý jeho majetek byl následně zkonfiskován a panství i se zámkem získal Albrecht z Valdštejna. Členové tohoto rodu své jmění ještě rozšířil o okolní panství a z Mnichova Hradiště vytvořili základnu své ekonomické moci na další tři století. Do podoby, v jaké ho známe dnes, byl zámek přestavěn v 17. století. Renesanci nahradilo baroko a rozlehlý zámecký komplex se stal mimořádně cennou ukázkou české vrcholné barokní architektury.

as4u_galadr_show_style_2-585792



Zámek Jemniště

Zámek Jemniště je popisovaný jako barokní perla středních Čech a vůbec se nejedná o nadsázku. Nyní soukromé sídlo s apartmány a restaurací se restitucí vrátilo svým právoplatným majitelům, členům z rodu Sternbergů. Sternbergové, patřící k nejstarším šlechtickým rodinám v zemi, ale nebyli prvními vlastníky Jemniště. Byl jím hrabě František Adam z Trauttmansdorffu, který roku 1717 jemnišťské panství koupil a nedlouho poté nechal vybudovat zámek podle svých představ. Autorem projektu byl slavný architekt František Maxmilián Kaňka a kromě jedné úpravy po požáru roku 1754 nezměnily vzhled Jemniště žádné další zásadní přestavby. Díky tomu se nám dochovala unikátní ukázka šlechtického sídla z doby vrcholného baroka. V průběhu 19. století se na zámku vystřídalo mnoho majitelů, až ho roku 1868 koupil Zdeněk Sternberg. Ani tomuto panství se nevyhnuly rány zapříčiněné událostmi 20. století. V roce 1943 byli Terezie rozená Sternbergová a její manžel hrabě František Mensdorff-Pouilly donuceni své sídlo opustit. Ani po skončení válečných útrap se zámku nevedlo lépe. V květnu 1945 ho obsadila sovětská vojska a po jejich odchodu z původního inventáře nezbylo téměř nic. Poté byl zestátněna a do rukou svých dědiců, v tomto případě synovce Terezie a Františka, se navrátil až roku 1995.

as4u_galadr_show_style_2-585800



Zámek Nelahozeves

Stavitelé zámku Nelahozeves, v současné době v majetku šlechtického rodu Lobkowiczů, našli pro své dílo inspiraci v severní Itálii. Jedno z nejkrásnějších renesančních sídel v Čechách bylo architektonicky pojato jako italský kastel s dekorativními bastiony. Na svou dobu se jednalo o velmi progresivní stavbu, jež byla během staletí jen málo upravovaná a díky tomu si uchovala svoji původní podobu až dodnes. Jelikož ale práce trvaly dlouhých 60 let, šlechtická rodina, která si takto velkolepé dílo vysnila, se dostala do finančních potíží a byla nucena zadlužené panství prodat Polyxeně z Lobkowicz. Po třicetileté válce nechal Polyxenin syn, kníže Václav Eusebius, zámek zrekonstruovat. Na konci století devatenáctého zde Vilemína z Lobkowicz založila penzionát pro svobodné a ovdovělé šlechtičny. Právě Vilemína byla poslední členkou rodiny Lobkowiczů, která na zámku žila. V roce 1948 byl zkonfiskován, svým dědicům byl v rámci restitučních řízení vrácen v roce 1993. Nyní se zde mimo jiné nachází obsáhlá expozice ilustrující životní styl šlechty v 19. století.

as4u_galadr_show_style_2-585799



Zámek Konopiště

Původně hrad ze 13. století byl postaven po vzoru francouzských pevností s válcovými věžemi zvaných kastely. Hrad se v roce 1327 dostal do rukou Sternbergů a v jejich vlastnictví zůstal 275 let. Poté, v 17. až 19. století, se na Konopišti vystřídala řada vlivných šlechtických rodů. První zásah do středověké struktury stavby byl proveden koncem 15. století, další ve století sedmnáctém a v barokní rezidenci proměnili Konopiště v 18. století páni z Vrtby. Nejvýrazněji je ale konopišťský zámek spojený se svým posledním aristokratickým majitelem Františkem Ferdinandem d’Este. Arcivévoda nechal provést rozsáhlou přestavbu v historizujícím stylu, na níž se podílel i slavný český architekt Josef Mocker. Také sem přemístil své bohaté a vzácné umělecké sbírky. Okolí zámku bylo přetvořeno na romantický krajinářský park, naopak medvědárium, které na Konopišti založili již Lobkowiczové, František Ferdinand zachoval. Po zavraždění následníka rakousko-uherského trůnu převzal panství od jeho dědiců československý stát. Za druhé světové války zde sídlil hlavní štáb jednotek SS, ale zámek naštěstí toto nelehké období přestál a po osvobození byl znovu zpřístupněn veřejnosti.

as4u_galadr_show_style_2-585793



Zámek Brandýs nad Labem

Brandýský zámek byl v průběhu českých dějin velmi význačným sídlem. Svědčí o tom fakt, že sem zavítal každý z vladařů pocházející z habsburské dynastie. A právě zde se v roce 1813 uskutečnila schůzka císaře Františka I. Rakouského s ruským carem Alexandrem I. a pruským králem Fridrichem Vilémem III., jež vedla k dojednání strategie ve válce s Napoleonem a následně k vítězné bitvě u Lipska. Původně bylo toto králi a císaři oblíbené sídlo gotickou tvrzí. Z té se postupně stal architektonicky propracovaný, pozdně gotický hrad. Přestavba na renesanční zámek začala v polovině 16. století. Z této éry pochází vzácná sgrafitová výzdoba. Období známé jako rudolfinské se v dějinách brandýského paláce řadí k nejslavnějším. Rudolf II. si zámek oblíbil a učinil ho svým hlavní mimopražským sídlem, hostil zde mnoho slavných osobností, císařovo pozvání přijal například věhlasný hvězdář Tycho Brahe. Šťastným místem byl Brandýs také pro Marii Terezii, která se tu seznámila se svým budoucím chotěm Františkem Štěpánem Lotrinským. Rovněž období baroka zanechalo na stavbě své otisky, mimo jiné v podání proslulého architekta Františka Maxmiliána Kaňky. Úpravy v duchu romantické novogotiky si vyžádali členové toskánské linie Habsburků, pro něž se stal Brandýs domovem po roce 1860. Posledním habsburským majitelem byl císař Karel I. Rakouský. Panovník sem pozval svoji novomanželku Zitu Bourbon-Parma a pár poté vzpomínal na dny prožité na brandýském panství jako na ty nejšťastnější v životě.

as4u_galadr_show_style_2-585794



Zámek Zruč nad Sázavou

Zruč nad Sázavou je zámek opředený tajemstvím. Je tomu tak proto, že roku 1781 kompletně vyhořel, navždy tak byla ztracena vzácná renesanční výzdoba interiérů, veškerý dobový mobiliář a také archiv se všemi důležitými písemnostmi. Zámek se vyvíjel postupně, po staletí, zpočátku byl středověkým hradem, poté byl proměněn v renesanční rezidenci, následně v barokní a klasicistní zámek, který byl ke konci 19. století přestavěn v historizujícím stylu. Nejúžeji je spjat se dvěma rody – s Kolowraty a Schebky. Prvně jmenovaní šlechtici vlastnili panství více než 200 let od roku 1334. Po již zmíněném velkém požáru byl zámek přestavěn v novogotickém stylu, v té době již patřil rodině Schebků. Po pádu vlády komunistické strany bylo sídlo vráceno právoplatným majitelům, následně ho od nich v roce 2003 odkoupilo město Zruč nad Sázavou a památku zrekonstruovalo. V současné době tu sídlí radnice, nachází se zde galerie a jižní křídlo je zpřístupněno veřejnosti. Procházka zámeckými interiéry je skutečnou cestou časem, jelikož každá z komnat je zařízena v jiném slohu, od antického až po secesi.

as4u_galadr_show_style_2-585797



Zámek Zásmuky

Pro zámek ve městě Zásmuky se stala konfiskace v roce 1948 málem osudnou. Původně honosný domov českých aristokratů byl po zestátnění užíván jako vojenské sklady a po letech neuctivého zacházení byl téměř zničen. O záchranu vzácné památky se zasloužila Franziska Diana Sternbergová, které se majetek v rámci restitucí v roce 1992 vrátil. Počátky šlechtického sídla sahají do doby, kdy se stavěly účelné gotické tvrze. Tou byl původně i zásmucký zámek. Strohá kamenná pevnost byla na pohodlnější rezidenci přestavěna kolem roku 1546, kdy panství vlastnili pánové z Říčan. Po vystřídání dalších majitelů ho roku 1636 koupil Jan Rudolf ze Šternberka. Tomuto starému šlechtickému rodu patří zásmucké panství, jen se dvěma přestávkami, až do současnosti. Architektonicky stavbu ovlivnilo také baroko a v druhé polovině 19. století regotizace.

as4u_galadr_show_style_2-585806



Hrad Český Šternberk

Hrad Český Šternberk patří v naší zemi k unikátním. Prvním důvodem je kontrast jeho zevnějšku s vnitřním vybavením – strohý a bytelný gotický hrad ukrývá zdobné zámecké interiéry. Důvodem druhým jsou vlastnické poměry – Český Šternberk přísluší již téměř osm století potomkům jeho zakladatele, Zdeslava z rodu Divišovců. Zdeslav, jehož erb se zlatou hvězdou dal sídlu zbudovanému v letech 1241–1242 jméno, sám přijal přídomek „ze Sternberga“. První velká pohroma se udála až po husitských válkách, kdy byl hrad dobyt a poničen. Drtivá porážka způsobená nedostačujícím obranným systémem si vyžádala rozsáhlé stavební úpravy, při nichž byl kladen důraz právě na zlepšení opevnění. K další velkorysé rekonstrukci, tentokrát ve stylu raného baroka, došlo v 60. letech 17. století. Bylo třeba proměnit středověké komnaty do podoby pohodlnějších a dekorativnějších salonů. Tato renovace se nedotkla exteriéru, díky čemuž zůstal středověký charakter hradu zachován. Poté přišlo období, kdy zde po více než sto let pobývali příslušníci mladé šlechty, ale roku 1841 se hrad opět vrátil do rukou Sternbergů. Po komunistickém puči přišlo vyvlastnění. Svým právoplatným majitelům byl Český Šternberk vrácen roku 1992 a nyní je vlastněn už dvacátou generací potomků jeho zakladatele.

as4u_galadr_show_style_2-585795



Hrad Krakovec

Hrad Krakovec byl založen roku 1381. Dnes už z části zaniklé sídlo bylo vzácnou stavební ukázkou přechodu mezi hradem a zámkem. Jednalo se spíše o gotický zámek než hrad, který splňoval náročné reprezentativní požadavky svých obyvatel. Jeho autor, křivoklátský purkrabí Jíra z Roztok, se rozhodl pojmout stavbu značně velkolepě a rezidence nakonec svým komfortem téměř konkurovala královským hradům. Zavítal sem dokonce Mistr Jan Hus – roku 1414 přijal pozvání tehdejšího majitele a pobýval zde předtím, než se odebral na kostnický koncil. Po několika požárech Krakovec zchátral, a jelikož jeho obnova začala až roku 1914, do současnosti se dochovaly jen části původně význačné stavby. I přesto, s trochou představivosti, lze pocítit velkolepé kouzlo minulosti, atmosféru doby vlády krále Václava IV.

as4u_galadr_show_style_2-585798



Zřícenina hradu Valdek

Z raně gotického hradu ze 13. století, ke kterému v průběhu staletí přibývaly další části, se do současnosti dochovaly už jen ruiny. Stát zůstaly zbytky opevnění, věže a renesančně upraveného paláce ze století šestnáctého. První písemná zmínka o tomto sídle pochází z roku 1263, kdy bylo jeho jméno uvedeno v predikátu Oldřicha Zajíce z Valdeka. Zhruba od poloviny 14. století měnil hrad majitele, většina z nich pocházela z řad nižší šlechty. Začátkem 15. století patřil po určitý čas dokonce samotnému králi Václavovi IV., poté se jeho vlastníci opět střídali, stavba začala chátrat a už v roce 1623 se o ní hovoří jako o zpustlé. Na výsluní zájmu se Valdek znovu dostal v době národního obrození, jelikož se o dávné sídlo šlechticů začali zajímat umělci. Navštívili ho například Karel Hynek Mácha a Božena Němcová. Poté, co se z určitých oblastí Brd stal uzavřený vojenský prostor, stav hradu se ještě zhoršil a nyní je situace tak vážná, že je k němu vstup zakázán.

as4u_galadr_show_style_2-585796

Hergestellt 6.2.2020 4:10:54 | gelesen 4229x | ernest
 
 
load